+420 326 334 827
prodejna@flash-team.cz
Z Brandýsa do Dakaru na moto
Automobilový závodník, podnikatel, nadenec, neuvěřitelný člověk, ale hlavně ná výborný kamarád vás provede cestou ze své zahrady do Dakaru a zpět po vlastní ose v doprovodu Davida Mrázka.
ADAM KOUT
Nápad na tuhle cestu vznikl u v závěru naí loňské výpravy, kdy jsme poslední večer seděli v Barceloně na pivu a v televizi běelo, e obnovili provoz trajektů do Maroka, který byl přeruen kvůli covidu. Dohodli jsme se, e přítí jaro zajedeme a do Dakaru.
PLÁNOVÁNÍ CESTY
Začalo plánování cesty, já vyměnil 1290 za lehčí 890 a v lednu jsme u měli koupené lístky na loď, hrubý plán cesty a nachystané motorky. Asi měsíc před odjezdem jsem musel Davida poádat o přesun cesty na podzimní termín, protoe jsem nemohl na jaře odjet. Natěstí souhlasil a lístky na loď nebyl problém s poplatkem přebookovat. Parák si zatím dal na rozehřátí cestu trajektem do Řecka a návrat přes Alboku.
Termín odjezdu byl stanoven na 16.9. Mezitím jetě vyměnil stroj i David a stihl si natrhnout rameno.
Ve je tedy “výborně” připraveno a můeme vyrazit.
16.9. Den první
Je 14:00, měli jsme právě vyjídět. David u čeká u mě na dvoře a já jetě na zahradě sekám trávu. Prostě potíista.
15:15 Dobaleno, naloeno a vyráíme přes Prahu na D5 a dál na Rozvadov. Na Svaté Kateřině dáváme u tradičně guláovku a dotankujeme stroje. Cestou přila zpráva, e trajekt odplouvá o est hodin později. Objednáváme ubytováni kousek pod Řeznem a mně u se v hlavě rodí nápad, jak vyuít posunutý čas odjezdu a nejet do Janova po dálnici.
Hotýlek má restauraci, dáváme si obrovské porce řízků a vymýlíme plán na druhý den.
Ujeto 365 km
17.9. Přes Alpy
Kolem osmé jsme vyrazili po dálnici přes Mnichov a pak pokračovali na Ga-Pa. Na pumpě se Davidovi zdá, e má moc napnutý řetěz a trochu ho povoluje. Dále frčíme přes Imst a pak stoupáme do Nauders. Udělali jsme zastávku u Lago Resia a dali si oběd, po kterém jsme vyjeli nahoru na Stilfserjoch. Nebyl ani moc velký provoz a počasí nám dovolilo prohlédnout si ledovce.
Ze sedla jsme pokračovali pěkně zakroucenými silnicemi přes Bormio, Santa Caterinu a moje oblíbené Passo Gavia dál na jih.
Den jsme zakončili na motelu v Monte Crevasco, odkud pojedeme ráno na trajekt. A dali si výbornou pizzu v nedaleké restauraci.
Ujeto 550 km
18.9. Do přístavu
Po probuzení děláme údrbu řetězů a David si dává ní řídítka. Vypadá to dnes na dé, tak oblékáme nepromoky rovnou a moná i proto nakonec zbytečně.
Jedeme přes Piacenzu a z ní po krásné silnici SS45 do Janova. Cestou se zastavujeme na kávu v hotýlku Miramonti ve vesnici Gorreto.
Majitel, pan Paolo je velký sympaák, který miluje motocykly a má část rodiny v ČR. Ukazoval nám fotky ze svých cest na 950 Advíku po Tunisu a trvá na tom, e se při návratu musíme zastavit.
V Janově se jetě zastavujeme v Decathlonu, protoe nejmenovaný parák ráno zjistil, e vytuněný spacák, který vybíral asi měsíc, mu leí doma. :D
Přístav trochu musíme hledat, v okolí se opravuje mnoho silnic. Děláme check-in a zakládáme frontu před italskou celnicí. Asi po hodině přichází celníci a ve je rychle vyřeeno.
Na seřaditi před lodí se seznamujeme s Rolandem z Německa, který cestuje na R100 GS Paris-Dakar a do JAR a taky jeho krajany Timem a Marcusem, kteří jedou jen do Barcelony a projedou panělský TET. Večer se s nimi scházíme u piva na zádi lodi a postupně se k nám přidávají dalí. Argentinsko-maďarský pár vytahuje kytaru a je z toho bezva večer.
Ujeto 185 km
19.9. Na lodi
Ráno není kam spěchat, vstávám a kolem poledne. Ve dvě hodiny připlouváme do Barcelony a loučíme se s větinou nových známých, které jsme na lodi potkali.
V 17 hodin se otevírá marocká policejní a celní přepáka. Já procházím bez problémů, ale Davidovi při minulé cestě nedali razítko, e opustil Maroko i s motocyklem a teď jede na novém. Take to budeme muset vyřeit na celnici v Tangeru.
Z Barcelony odplouváme a kolem osmnácté hodiny a jdeme brzy spát.
Ujeto 0 km
20.9. Afrika nás vítá
Celý den zabíjíme nudu - hrajeme prí a sledujeme provoz na moři. Do přístavu v Tanger-Medu přijídíme ve třičtvrtě na deset večer a z lodi vyjídíme mezi prvními.
Pro mě a Rolanda je celní odbavení otázkou pár minut. David začíná řeit problém s chybějícím razítkem z minulé cesty. Nakonec se to podaří a kolem jedné hodiny ráno jedeme na ubytování, které zatím zajistil Roland v nedaleké vesnici.
Přivítání v Africe tak bylo poněkud zdlouhavé.
Ujeto 10 km
21.9. Pohoří Ríf
Ráno sedáme na motorky a popojedeme jen pár set metrů na snídani. S plnými břichy se pak společně s Rolandem přesunujeme do Tetouanu vybrat v bance peníze. Já to zkouím úspěně v bankomatu. Roland se odpojuje, a tak u do Chefchauenu pokračujeme sami.
V modrém městě si dáváme výborný oběd, dohodneme se s majitelem bistra, e nám ohlídá motorky a jdeme na rychlou prohlídku města.
Pak pokračujeme pohořím Ríf na Bab Taza, Oued Malha, Kissane, kolem přehrady Al Wahda a dále přes vesnici Ourtzagh. Vude kolem jsou políčka plná konopí, dokonce i v uputěné přehradě.
Před Sahel Boutahar odbočujeme na Bouarouss a krajina se úplně mění. Kolem sebe vidíme zoraná pole na krásných kopečcích.
Fez objídíme přes Ain Bida a den končíme v Imouzzer Kandar. David sehnal volný byt od pána na ulici, motorky máme v garái a jdeme na první marockou večeři.
Ujeto 370 km
22.9. Poprvé v pouti
Ráno vyráíme v půl osmé. Vzal jsem si na sebe vrchní nepromokavou bundu a jsem rád, protoe brzy stoupáme do 1700 m.n.m. k městu Ifrane, kde je letní sídlo krále a teplota padá na 10 stupňů.
Na odbočce do Azrou mě překvapuje nafta na silnici, ale natěstí se neopakuje loňský pád. Po chvilce v kopci potkáváme starý Bedford přeloený kanystry a nádremi s naftou, která z něj teče.
V cedrovém lese fotíme opice a pokračujeme přes Midelt krásnou hornatou krajinou místy přes 2000 m.n.m.
V Er-Rachidii si dáváme oběd a krajina se zase začíná měnit - teď u na pou.
Na pumpě v Erfoudu doplňujeme vechny nádre a pak před Merzougou odbočujeme na pisty a objídíme celý Erg Chebbi. Místy troku bloudíme, občas je na pistě navátý písek, ale nakonec asi po 100 km přijídíme na Asfalt vedoucí do Merzougy z jihu.
Na druhý pokus nacházíme ubytováni, dokonce s bazénem a pivem.
Ujeto 470 km
23.9. Pisty a písek
Po vydatné snídani popojedeme do Merzougy doplnit zásoby vody a podívat se k dunám. Rozhodujeme se, e vyzkouíme jet na osadu Ouzina, kam by prý měla vést hotová silnice a pak pokračovat pistami do Mhamidu.
Ukazuje se, e do Ouziny je cesta rozestavěná, ale jede se vedle, po pěkné pistě. Horí to začíná být u osady Ramlia, začíná písek. Za vesnicí trochu bloudíme ve vyschlém řečiti, stopy v písku vedou sem i tam a těko nacházíme tu správnou. Pak u si na písek zvykáme a přichází mení duny, které musíme překonat. Při přejezdu jednoho převisu David padá, tak zastavujeme a dáváme mení pauzu.
Předjídí nás skupina Defenderů a pick-upů a říkají, e jetě 2-3 malé duny a jsme na pistě. Kdy vyrazíme za nimi, u tam vyproují jedno zapadlé auto. Hledáme, jestli by to nelo objet, ale nakonec to bereme těsně kolem nich a jsme z toho venku. V Sidi Ali najídíme na asfalt, dáváme si za odměnu studenou limču a domlouváme se, e kvůli parákovu ramenu budeme pokračovat po asfaltu. Jedeme přes Alnif, Zagoru a před Foum Zguid bereme ubytování.
Ujeto 485 km
24.9. K oceánu
Po snídani jedeme hornatou krajinou do Taznakhtu, pak náhorní ploinou do Taliouine. Za ním odbočujeme doleva, silnice vede údolím a spousta mostů je streno vodou. Objíďky korytem jsou vak projeté auty, take ádný problém. Pak se silnice začne zvedat a je to samá krásná zatáčka a do Ighermu, kde obědváme.
Dotankujeme do plna a dalími krásnými zatáčkami projídíme Antiatlasem do Tafrautu. Z něj se pak silnice vlní k pobřeí, projídíme město Tiznit a u Mirleftu přijídíme k oceánu. Při první příleitosti děláme pár fotek a pak u jedeme ke skalnímu oblouku v Legziře.
Projídíme kátéemky po plái a jdeme se zchladit do vln. Ubytování máme přímo na plái a k večeři je výborný tajin z ryb.
Ujeto 540 km
25.9. Na Západní Saharu
Vstáváme do zataeného rána a vyráíme do Guelmimu, kde se napojujeme na hlavní silnici vedoucí do Tan-Tanu. David slyí z motorky zvlátní zvuky. Zastavujeme a zjiujeme, e řetěz je moc fest. Povoluje ho a při tom si vímáme, e se přepnutím ulomil přední kluzák řetězu. Snad to bude ok.
Do Tan-Tanu se buduje dálnice a části jsou u zprovozněné. Z něj pak pokračujeme po pobřeí do Tarfayi s malou zastávkou u Gouffre d’Aghfenir. V Tarfaye děláme fotku u památníku St. Exuperyho a dáváme si výborný tajin.
Dále pokračujeme přes Al Ajůn - moc pěkně upravené město a El Marsu, kam míří více ne 90 km dlouhý pásový dopravník na fosfáty z dolů v Boukraa, které se zde zpracovávají a nakládají na lodě. Rozloha areálu je obrovská.
No a odsud u to dojedeme do Boujdouru, kde bereme kemp. Taky jednou vytáhneme stany, kdy u je vezeme. I kdy parák by radi stan nechal zabalený. Bolí ho to rameno a na nějaký offroad to u moc nevypadá. Byla v plánu v Mauritánii cesta k monolitu Ben Amera, tak uvidíme.
Ujeto 710 km
26.9. Přes obratník raka
Ráno jsme sbalili stany a jeli se do města nasnídat. Dnes bude celý den jen o přesunu, take jen tankovačka u odbočky na Dakhlu, fotka s cedulí na Obratníku Raka, a jinak jen zastávky na policejních checkpointech. Potkali jsme 3 cyklisty z Velké Británie, kteří jedou také do Dakaru. Prý vyrazili u v květnu. Vůbec si to nedovedu představit.
Den jsme zakončili v Barbasu poměrně brzy a li jsme vyprat a nabrat síly na zítřejí přechod hranic do Mauritánie. David mě prý k Ben Ameře samotného nepustí, tak jetě uvidíme, jak to bude.
Ujeto 555 km
27.9. Do Mauritánie
Na hranice jsme vyrazili hned za rozbřesku, bylo to asi 100 km. Dotankovali jsme tam i do taek na benzín a začala celní procedura. Na marocké straně jsme u okének strávili asi 40 minut. Pak následoval průjezd územím nikoho, kde je ji na půlce cesty asfalt a pak byla projetá pěkná cesta pískem.
Na mauritánské straně se nás neustále někdo snail přesvědčit, e ho potřebujeme k přechodu hranic. Dařilo se nám je úspěně odhánět. Koloběh kanceláří nám zabral asi dvě hodiny. Na 55 € vylo vízum a 10 € passavant pro motorku. Po projetí závory jsme jetě vyměnili peníze, koupili pojitění a SIM kartu, kterou se mi ale nepodařilo zprovoznit.
Z hranic jsme potom pokračovali do Boulenoir, kde jsme se měli vydat cestou pískem k Ben Ameře a Choumu podél kolejí, kde jezdí nejtěí vlak na světě vozící eleznou rudu z dolů v Zoueratu. Bylo ale u po obědě a teplota stoupala nad 40 stupňů, tak jsme se s parákem domluvili, e pojedeme rovnou do Nouakottu.
Cestou se mi začal vlnit motocykl. Myslel jsem, e je to silnicí, ale při předjídění auta jsem málem el na hubu a zjistil, e mám defekt zadního kola. Take zastavit u krajnice, sundat kolo a vyměnit dui. Bohuel se roztrhal i ochranný pásek niplů. David měl natěstí náhradní s sebou. Výměna netrvala déle ne půl hodiny, horí bylo, e kadé auto co jelo kolem, na nás hodilo kolečko písku.
V Mauritánii je opravdu pestrý vozový park a vidět starou dodávku Mercedes bez podlahy a boků, kde vzadu na rámu jede 10 lidí, byl fakt záitek. Stejně jako provoz v Nouakottu, kam jsme přijeli kolem esté večer. Třeba kdy stará Vectra nabourá z boku do taxikáře s Mercedesem 190D a mává na něj a jede, e spěchá. Taky červená na semaforu vůbec neplatí.
Ubytování jsme sehnali v hotelu Mauricenter, kde nám motorky schovali na dvůr k bazénu.
Ujeto 535 km
28.9. K Růovému jezeru
Ráno se promotáváme provozem Nouakottu a pak frčíme, jen se zastávkami na checkpointech, a do rezervace kolem řeky Senegal. Potkáváme velké jetěrky, divoká prasata a spoustu ptáků, kteří zde ijí.
Hranice překračujeme na přechodu Diama. Mauritánská celnice je bez problému, jen s malou platbou za parkovitě. Za most musíme zaplatit 10000CFA nebo 20€, protoe CFA nemáme. Je to moc, ale jinak neprojedeme.
Senegalská celnice nám vystavuje passavant za 10 € a na Carnet, který nemáme, se nikdo neptá. Kupujeme jetě pojitění, měníme trochu peněz a vyráíme vstříc Senegalu. Z počátku je provoz mírný. Objídíme Saint Louis zkratkou na Gandon, ale pak od města Tivauane začíná peklo. Doprava úplně stojí a jedeme prostředkem mezi auty. Mezitím cyklisti, bruslaři, kteří se drí skútrů nebo Hiluxů. Senegal má velkou oblibu ve zpomalovacích prazích, které jsou úplně vude.
K Růovému jezeru přijídíme kolem půl sedmé, a to je půlka naí cesty. Ubytujeme se v chatičce v Tool-bi hotelu na břehu jezera a dáváme si zaslouenou orosenou Gazelle.
Ujeto 505 km
29.9. Do Dakaru pro pneu
Po snídani jsme se opět oblékli do propocených motohadrů a vypravili jsme se do servisu Mad Bikes v Dakaru, kde jsme měli objednané pneumatiky. Provoz byl velmi hustý a některé ulice připomínaly brody. Asi po hodině a čtvrt přijídíme na místo.
Majitel Mamadou Bocoum je několikanásobnDoproý účastník Africa Eco Race. Má na skladě spoustu pneumatik, olejů, mazadel a filtrů pro KTM, vichni jsou moc fajn. David kupuje sadu Motoz Adventure, protoe jeho Desert to u mají za sebou. Já se rozhoduji nechat mou sadu E13 a E12 i na cestu zpět. Kluci motorku rovnou přezují a my pak jetě jedeme na potu, abych poslal dopis domů, jak jsem slíbil.
Zbytek dne trávíme u bazénu v Tool-bi a pereme vzduchové filtry. K večeři je výborný píz z mořského ďasa s rýí.
Ujeto 60 km
30.9. Volný den
Dneska na motocykly nesedneme. Po snídani maeme filtry olejem, lepíme dui a kontrolujeme techniku. Pak následuje velké prádlo, včetně motooblečení.
No a kdy máme ve hotovo a prádlo visí na ňůře, vyráíme na asi kilometr a půl dlouhou procházku kolem Lac Rose k oceánu, který je příjemně teplý. Cestou z pláe jetě nakupujeme suvenýry u neodbytných obchodníků, se kterými nakonec usmlouváme přijatelné ceny.
Zbytek dne potom balíme taky a chystáme se na cestu domů. K večeři si dáváme opět rybí píz s rýí a cibulí a po jedné Gazelle jdeme spát.
Ujeto 0 km
1.10. Zebrabar
Po snídani startujeme nai cestu domů. Loučíme se v Tool-bi a jedeme zpět na sever. Cestou fotíme veliké baobaby a po poledni přijídíme do Saint Louis, kde se jedeme podívat na známý ocelový most. Vybíráme z bankomatu a jdeme do fastfood restaurace, která je u cesty, protoe se nechceme moc zdrovat. Jídlo nám donesou asi po hodině a půl.
Pak u míříme na jih do krásného kempu Zebrabar, kde se koupeme v moři a pak večeříme s majitelem, který je původně výcar, a také moc fajn sourozenci z Německa, kteří jedou v 30 let starém Hiluxu do Kapského Města. U Gazelle potom probíráme jejich plány. Třeba se tam taky jednou na motorce vypravím… Po terase u toho běhají velcí krabi.
Ujeto 270 km
2.10. Zpět do Mauritánie
Okolo půl osmé vyráíme ze Zebrabaru a po projetí okrajem Saint Louis se zastavujeme dotankovat. Bohuel si u toho ulomím plastový holendr odvětrání nádre. Provizorně to řeím a jedeme a na hraniční přechod Diama. Senegalská strana je za půl hoďky vyřízená, ale na mauritánské jsme asi 2 hodiny.
Vyuívám čekání a lepím na ulomený díl utípnutý holendr z náhradního téčka dvouslokovým lepidlem. Vypadá to, e se problém vyřeil.
Následuje asi 50 km po polní cestě skrz rezervaci. Potkáváme zase prasátka a cesta hezky utíká. Pak u najedeme na asfalt a pokračujeme a do Nouakottu. David cestou chytá do zadního kola kus drátu, a tak musí měnit dui. Je rychle hotovo a stavujeme se jetě dotankovat, abychom i s plnými vaky, které jsme natankovali kvalitnějím senegalským benzínem, dojeli a na Západní Saharu. Při tom zjiuji, e lepidlo, kterým jsem to předtím slepil, se nemá rádo s palivem a měkne. Take po příjezdu na hotel v Nouakottu vytahuji z nářadí dvouslokovou kovovou plastelínu a věřím, e ta u dret bude.
Dostáváme pokoj, kde nefunguje klimatizace, a tak prosíme o výměnu za jiný, protoe je hrozný hic. Kdy přijdeme do nového, běí tam po zemi váb. :D David ho rychle znekodňuje před koupelnou sandálem o velikosti 48. Pereme a připravujeme se na zítřejí porci kilometrů a přechod hranic.
Večer se jetě domluvíme na přesunu trajektu z 16. na 11. 10.
Ujeto 330 km
3.10. Čekání na hranicích
Z Nouakottu vyjídíme časně ráno a jedeme a na hranice, jen s malou zastávkou na dotankování z pytlů. Mauritánská hranice je asi za třičtvrtě hodiny vyřízená.
Přejídíme na marockou stranu přes území nikoho, a tam nás u brány zastavuje oficír, e právě začala hodinová pauza na oběd. Dali nám 2 idle do stínu a máme si počkat. Tak jsme vydreli, a kdy se naobědvali, následovala pasovka a celní kontrola. Nejprve nás zkontrolovali dva pejsci a pak celník, který nás nechal vyskládat ven vechno z taek. Pak ho zaujaly mapy. Vadilo mu, e je Západní Sahara kreslená zvlá (Jak jinak by se tam asi vela?), a s tím, e jsou tyhle mapy v Maroku nelegální, nám je zabavil.
Po uklizení věcí do taek a dalím čekání, jsme li za éfem celníků pro razítko. Tam u čekaly nae mapy a on se mě ptá: “Kde jsme my? Kde je Guerguarat?”, ukazujíc severní část Maroka. Odvětil jsem mu, e na druhé straně, mapu jsem mu otočil a ukázal na Guerguarat prstem. Hned se mi vybavila scéna z Černých baronů s foákem :D. Pak u byly mapy v pořádku a vrátili nám je i s potřebným razítkem. Jetě následovalo okénko pro vydání marockého techničáku a rentgen motorek. Pak u jen kontrola razítek na vrátnici a dotankovat na první pumpě. Protoe celá takařice na marocké straně trvala přes 3 hodiny, rozhodujeme se místo do Dakhly dojet jen na Barbas, kde jsme spali cestou dolů, a dohnat to zítra.
Ujeto 520 km
4.10. Písek vude
Vypálili jsme jetě před svítáním a uívali si chladného ranního vzduchu. Jakmile ale vylezlo sluníčko, začala teplota stoupat vý a vý a zvedl se nepříjemný protivítr, který s sebou nesl hodně písku. U Dakhly jsme zastavili na tankování a na pumpě jsme potkali dva kluky ze Slovenska na velkém GS a T7, kteří jedou do Kapského Města.
Teplota pak stoupala a na 41 stupňů a stále foukal ten silný vítr s pískem. V Boujdouru jsme zastavili na oběd, doplnění dirhamů v bance a troku jsme vysypali písek z očí. U El Marsy najednou teplota spadla na příjemných 25 stupňů, udělali jsme pár fotek u dopravníku fosfátů a pokračovali do cíle tohoto dne - Aj Ajůnu, kde se to zase přehouplo nad 35 stupňů.
Dnekem jsme přejeli skoro celou Západní Saharu. Teď začne být krajina zase zajímavějí a teploty příjemnějí.
Ujeto 750 km
5.10. Mlha a Roland
Z Al Ajůnu startujeme opět časně, jetě před svítáním. Frčíme kolem Tarfayi a začíná hustá mlha. Vlastně mrholí a jsem rád, e jsem si ráno oblékl nepromok, aby mi nebyla zima. Je vidět tak na deset metrů, take malinko zvolňuji, protoe místňáci jezdí bez světel, a také se v té mlze předjídějí.
Mlný opar se začne trhat a před Akhfenirem, kde zastavujeme na domluvenou snídani s naim známým z trajektu - Rolandem. Chudák včera ztratil kufr s nepromoky a hlavně s Carnetem. Teď se ho snaí najít přes místní policii. Snad bude mít těstí.
Loučíme se a jedeme dál přes Tan-Tan a Guelmim, kde se krajina začíná pomalu měnit. Doplňujeme palivo a pokračujeme přes Bouzikarne, Taghjijt a Akka do Taty. Tam sedáme k pozdnímu obědu a domlouváme se, e budeme pokračovat dál.
Před Tissintem řeka vyhloubila krásné údolí, podél kterého jedeme. Moc zajímavá krajina, zvlá při zapadajícím slunci. Den ukončujeme nad Foum Zguid v hotelu, ve kterém jsme spali cestou dolů. Jsou tu skupiny Francouzů na EXC, Himalayanech a s bugynama.
Ujeto 865 km
6.10. Jezero Iriqui
Na dneek jsme si po těch kilometrech z posledních dnů pěkně přispali a z ubytování vyráíme a v půl deváté. Ve Foum Zguid dotankujeme a jedeme na asi 150 km dlouhou cestu kolem jezera Iriqui. Na začátku jsou kamenité pisty, kde to pěkně skáče po roletách a kamenech. Krajina se pak otevře a objeví se ujeděná planina, na které se dalo upalovat i 140 km/h. Víc jsem si kvůli malé viditelnosti nedovolil. Po této planině začíná konečně písek a tentokrát si ho moc uívám, i kdy s jedním pádem jak u mě, tak u Davida. Tyto tři typy cest se jetě několikrát prostřídají a my pak přijídíme do Mhamidu a dáváme si oběd.
Odsud u po silnici jedeme do Zagory. Stavujeme se v Garage Zagora pro samolepky a kupujeme pár suvenýrů v místních obchůdcích. Opět tankujeme a jedeme přes Tazzarine a ubytujeme se před Alnifem. Cestou ze Zagory se mi začínají ozývat, při větím otevření plynu, rány z motoru. Hledám, co by to mohlo být, snad řetěz, a ne nic horího. Nevím, ve se tváří normálně.
Ujeto 400 km
7.10. Soutěsky
Po snídani v Kasbah Mateorites jsme vyjeli směrem na Alnif, ale hned v Tazlarte jsme odbočili na otolinovou cestu vedoucí přes hory do Ikiouenu. Zhruba v polovině cesty vedoucí asi v 1700 m.n.m. nás zastavil místní, e cesta je neprůjezdná, ale zhruba 4 km zpět je odbočka na druhou cestu, která vede severně od té naí. Cestu, kterou nám poradil, jsme nali a byla v dobrém stavu. Z Ikiouenu jsme potom pokračovali u po silnici do Tinghiru a následovalo tankování a oběd.
Davidovi není dobře, má zimnici a navrhuje, e pojede sehnat ubytování do Dadés a počká na mě.
Já se vydávám do soutěsky Thodra a pak dál na sever kolem nově dokončené přehrady, krásnou silnicí s výhledy na hory a do Agoudalu. Tam odbočuji doleva na R704, po úplně nové silnici stoupám do sedla Col du Ouano 2910 m.n.m. Hned jak se cesta přehoupne přes horizont, začíná krásná otolina s dechberoucím výhledem na okolní krajinu, která je plná serpentin. Zhruba od vesnice Boujam je pak dál dolů zase asfalt. Projídím pak soutěskou Dadés a potkávám se s Davidem na krásném ubytování v Ait Youl.
Po natankováni v Timghiru jsem pozoroval, e divný zvuk z motoru začal mizet, a tak to vypadá, e jsem vzal v Zagoře nějaké patné palivo a dál to snad bude v pořádku.
Ujeto 340 km
8.10. Maraké
Po výborné snídani v Kasbah la famille berbére se jedeme podívat na termosolární elektrárnu Noor kousek od Ouarzazate. Zastavujeme se i u filmových atelierů a jedeme omrknout skalní město v Ait Ben Hadou, kde obědváme. Odsud potom jedeme hezkou horskou silnicí na Amnifer, na ní jsou vidět sesuvy kamení způsobené nedávným zemětřesením.
Z Amniferu vede na Tizi n’Tichka úplně nová iroká silnice, stejně jako přes průsmyk, který je teď ji spíe pro superbiky, jak nám ukazuje místňák na RSV4.
Odpoledne přijídíme do Marakée a ubytujeme se v hotýlku uprostřed Mediny. Bohuel se tam necháme dovést jedním z místních vychcánků, který je a podezřele moc ochotný. Jetě nám ukazuje cestu na nedaleké parkovitě a chce za to pak dost dirhamů, které mu raději dáme, protoe ví, kde máme motorky. No, poučení pro přítě.
David zůstává na pokoji a já se jdu projít do Mediny a fotit. Večer pak společně jdeme jíst na trhy, které jsou na náměstí Jemma el-Fna. Dáváme si keftu v jednom ze stánků a kupujeme v uličkách suvenýry. David zkouí i místního holiče.
Ujeto 330 km
9.10. Cathedral a vodopády
Den začal procházkou Marakéem s rolkami v rukou k zaparkovaným motorkám. Rychle ve přikurtovat a vymotat se hustým provozem z města směrem na Tamelelt. Vybíráme jetě trochu peněz z bankomatu a jedeme do Azulalu. Tankujeme a pokračujeme před Ait M’Hamed na perfektní zamotanou silničku vedoucí do 2800 m.n.m. Krásné výhledy a super zatáčky.
Silnička pak padá do údolí a projídíme vesnici Ism Souq. Odtud míříme pořád po RR302. Ta se pak mění na pěknou otolinku ke skále Cathedrale Mastfrane, která opravdu vypadá jako impozantní katedrála. Zastavujeme, děláme pár fotek a ve vesnici Tillouguite si dáváme oběd. Silnice pak objídí přehradu Bin el Ouidane nad její hrází můeme vidět pozůstatky lanovky z její stavby.
Dál pak frčíme do Ait Atab po zbrusu nové silnici a pak u do dneního cíle Ouzoud. Ubytujeme se nedaleko vodopádů, David jde odpočívat a já fotit dolů k vodopádům. Den zakončíme pořádnou večeří a Roland nám píe, e se nael jeho ztracený kufr. Skvělá zpráva.
Ujeto 390 km
10.10. Kolem Rabatu
Ráno se jdeme v klidu nasnídat k vodopádům a vyráíme dnes trochu později, stejnou cestou, kterou jsme včera přijeli. Dál potom na Oued Zem a v Rommani si dáváme výbornou keftu k obědu. Rabat objídíme po dálnici, protoe si chceme prohlédnout most krále Mohammeda VI. Z dálky vypadá krásně, ale je dost zprohýbaný a nevypadá moc důvěryhodně. Cestou jsme potkali kamiony závodních týmů jedoucí na Rally du Maroc.
Den jsme zakončili na motelu v Sidi Yahua du Gharb, před kterým jsme mohli vidět továrnu koncernu Stallantis. Dneska to byl takový přesun blí k přístavu. Večer jsme uvařili ze zásob a udělali velké prádlo.
Ujeto 430 km
11.10. Na loď
Máme celý den na to dojet do přístavu. Loď nám jede o půlnoci. Vyjídíme a ve 12. Jedeme přes Ksar-el-Kebir a v Asilahu tankujeme. Davidův řetěz u to má za sebou, straně se vytáhl. Malinko ho doponuje a jedeme do přístavu po dálnici, aby nemusel brzdit a akcelerovat. Cestou kolem Tangeru míjíme fabriku Renault-Dacia a před přístavem dáváme oběd, kupujeme pití na loď a jedeme na check-in do kanceláře GNV.
Celnice je bez problémů, Davidovi motorku odepsali a pak u jen čekáme v čele seřaditě. Před sedmou má loď zaparkováno a začíná vtipná vykládka přeloených dodávek s přeloenými vleky. Hlavně kvůli lanu nataenému napříč před nájezdovými rampami.
Před desátou jsme na palubě, jsme ubytovaní a u sedíme na pivu. Loď vyplouvá po půlnoci, a to u dávno spíme.
Ujeto 240 km
12.10. Odpočinek, karty a řetězovka
Ráno jdeme na snídani a potom jen zabíjíme čas. Já přepisuji tento deníček do telefonu a občas jdeme otestovat nabídku piva na zádi lodi.
Odpoledne se nám jetě podařilo sehnat řetězovku u dealera KTM v Janově. Budeme ji tam mít v sobotu ráno připravenou.
Pak u jen večeře a jdeme brzy spát.
Ujeto 0 km
13.10. Barcelona a karty
Od rána mi není moc dobře, asi jsem včera něco patného snědl. Po dietní snídani se radi zdruju na pokoji v blízkosti toalety. Ráno má trajekt asi tříhodinovou zastávku v Barceloně a pak střídavě hrajeme prí a přepisuji deníček.
Ujeto 0 km
14.10. Paolo a zima
Hned po oputění lodě jedeme pro objednanou řetězovou sadu. Jsme tam trochu dřív, tak David zatím roznýtuje řetěz a povoluje rouby, abychom to pak měli rychleji hotové. Po deváté u máme novou sadu v ruce a půjčili nám i 27 ořech na pastorek. Nová sada má vak snýtovaný řetěz z továrny, a tak musí dolů jetě drák stupačky. Asi za 40 minut je hotovo a my jedeme z Janova opět po krásné silnici SS45 k Paolovi.
Má velkou radost, e nás vidí. Vyprávíme záitky a dáváme si výborné těstoviny s ragú z divočáka. Pak se loučíme a pokračujeme po té bezva silnici, která je očividně hodně oblíbená mezi místními motorkáři.
V Piacenze najídíme na dálnici a pak kromě malé zkratky, kterou nám vymyslela navigace, jedeme na Brenner po dálnici. Tam je nějaké zúení a v kolonách ztrácíme hodně času. Zastavujeme a na Kufsteinu, tankujeme a objednáváme ubytování nad Mnichovem, protoe u padá tma. Začíná kapat, oblékáme nepromoky. Po vyjetí začíná průtr mračen, která trvá a do Mnichova. Tma, dé, zima, ale u to chci mít za sebou a jsme na dálnici asi nejrychlejí. Přijídíme kolem půl deváté, ubytko je skoro nové, součástí je řecká grill restaurace. Hned po příjezdu dostáváme na rozehřátí ouzo a po rozmrznutí si dáváme výbornou večeři.
Ujeto 732 km
15.10. Návrat domů
Ráno je pěkná kosa, 7 stupňů, bereme poprvé za celou cestu i mikiny a s jednou zastávkou na snídani frčíme směr Rozvadov. Tam na zahřátí sníme guláovku. Pak u se začíná trochu oteplovat a cesta do Prahy je snesitelnějí. Loučím se s Davidem na pumpě na těrboholské radiále. David pokračuje po D11 domů a já zas svou cestou.
Ujeto 365 km
Ujeto celkem 11 302 km
Na závěr bych chtěl Davidovi moc poděkovat, e i přes své bolestivé zranění cestu nevzdal a má můj obdiv, e to ve zvládnul.
Chcete se nás na něco zeptat? Napite nám
Doplňující obsah
Nae nabídka
© 2024, Flash team s.r.o. – vechna práva vyhrazena
Obchodní podmínky | Ochrana osobních údajů (GDPR) | Prohláení o přístupnosti | Mapa stránek
Webové stránky vytvořila eBRÁNA | E-shop vytvořen na B2C Brána | XHTML 1.0